Oni jsou lidé v podstatě strašně hodní a rádi pomáhají. Jen si to musíme uvědomit a musíme umět požádat je o pomoc, když pomoc potřebujeme. Pátrám v paměti a s radostí zjišťuji, že mi ještě nikdo neodmítl pohlídat kolo, rozměnit peníze do vozíku, pohlídat psa, darovat sáček na hovínko, darovat prášek do pečiva, darovat ořechy do těsta, zapůjčit formičku srdíčka na cukroví... Jsou to drobnosti, ale jsem přesvědčená, že i s velkými věcmi mi pomohou, že mě třeba soused zaveze o půlnoci do špitálu, když mi bude zle... Jen musíme o sobě vědět.

Jojo, to je fakt, jen jsme si moc zvykli nadávat, ale v praxi Vás nikdo neodmítne. Aspoň se mi to nestalo. 

Tak si tady smutním a po Vašem článku mi je líp. Dík.

Jsem moc ráda a přeji jen příjemné myšlenky.