Moje maminka se stará o 87letou maminku a je to vyčerpávající. O to víc, že před tím opatrovala svého muže, než umřel, potom svého tatínka a teď maminku. Příspěvek na péči má ten nejnižší, protože při návštěvě sociálních pracovnic se babička chtěla předvést, co na tom, že dané úkony normálně nedělá a pak týden proležela. Ale byla "moc šikovná", tak má máti smůlu.

Nejtěžší je asi vyrovnat se se skutečností, že člověk, se kterým žijete, už není ten, kterého jste znali. Je dětinský, mnohdy agresivní. A pak máte v životě divná přání, o kterých jste nikdy dřív nepřemýšleli. Třeba tichou modlitbu, aby babička umřela pokud možno ještě, když bude trochu soběstačná, protože zcela nemohoucí babičku by bylo téměř nemožné doma opatrovat (i vzhledem k bydlení na vesnici, do města daleko) a v nemocnici by nevydržela. A tak to všichni doma tak nějak plichtíme a snažíme se, aby babiččin sklonek života byl aspoň trochu smysluplný (hodně zabírají pravnoučata), ale jak rozptýlit člověka, který ví, že "je na řadě" a strašně se toho bojí...

...a ještě jedna věc - už tu bylo napsáno, že se lidé dožívají běžně devadesátky, to znamená, že jejich dětem je 60 - 65 roků a v tomto věku už také  spousta lidí má zdravotní problémy, takže by se o ně měly jejich děti postarat...nojo, ale pokud  budou lidé v produktivním věku pečovat o dvě generace seniorů v domácím prostředí, tak kde se potom vezmou "prostředky do systému"...??...ono skutečně nic není zadarmo...jisté řešení nabízí tento článek   http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/57963/ceska-kuchyne-ocima-americana-jak-se-vesele-projidam-k-brzkemu-konci.html

Nemyslím si, že bych si péčí o maminku, zkazil život.

To patřilo dolů.

Pro ADMINA: Proč nelze své příspěvky editovat či nejlépe i smazat?

Já nevím kdo tady může pod tímhle blogem nadávat a křičet něco o kradení z kapes jiných lidí...

Vy jste vážení měli placenou zdravotní péči, když jste byli malí? O tom silně pochybuji!

Ti lidé, kteří jsou dnes staří na vás přispívali a vy, když jste byli malí, jste jim vlastně kradli peníze, které jim dnes chybí.....Takhle dál uvažovat nejde, je tady nějaký systém, který se zdědil a je třeba v něm nějak  pokračovat.. A to nepíšu o neplaceném školství, o výhodách, které staříci mít nemohli...Oni museli chodit do práce, jinak by je zavřeli, co vy na to? Nemohli jít studovat, protože byla tvrdá selekce a bývaly doby, kdy nebyly ani neplacená učiliště, jako pamatovala má tchýně, dnes 85 let...Ta studovala obchodní školu díky bezdětnému strýci Nebýt jeho, byla by bez vzdělání jako její starší sestra, ta navíc se narodila se srdeční vadou a nemohla ani pracovat! Jo nebyl vždy ráj na zemi...

Tchýně je dnes hůře pohyblivá, díky lékům které ji snížily kr. tlak tak, až upadala do mdlob a utpěla dvě zlomeniny a poškození páteře..Staří lidé většinou neví co je to vedlejší účinek, oni byli kdysi tak naučení, že co lékař předepsal, to se užívá....Kdo nám vrátí zdravou babi? Nikdo!

Naštěstí se pohybuje, uvaří si a i trochu uklidí. Jen odmítá  přestavbu koupelny, odmítá se vzdát vany, do které nedokáže vlézt a vylézt..Musíme ji pomáhat, jednodušší je sprchový kout, ale poslouchat křik stařenky, že to nechce, nás nebaví....Proto se vůbec nedivím, že někdo požádá o přízpěvek, jsou na tom lidé  daleko hůře a co je horší, mnohdy i lidé mladší,  po těžké nemoci jako je rakovina.....

A jakým právem vůbec jakýkoliv "příspěvek" = peníze ukradení státem z kapes jiných lidí nárokujete? Kdo je povinen vám nebo vašim blízkým přispívat? NIKDO! NIKDO! Tak stůjte na zemi, spoléhejte se především sami na sebe a svoji rodinu a jestliže cokoliv navíc dostanete, pak zdvořile poděkujte, protože právo NEMÁTE NA NIC! Nic víc, nic míň, křiklouni!

Pročetl jsem si celou diskuzi a jediný kdo tady křičí jste vy 

O moji milovanou maminku jsem se staral takřka 5 let.

Maminka byla nechodící, tedy ze začátku částečně pár kroků v chodítku, pak už jen v invalidním vozíku a poslední rok byla maminka už úplně ležící, tedy byla třeba veškerá péče včetně hygieny, případně pomoci s podáváním jídla atd atd.

Bylo to náročné, byl jsem prakticky pořád doma s maminkou, krom nějaké potřeby nákupu či svých lékařů a podobně.

Přesto toho nelituji, jsem rád, že jsem se o svoji maminku, která mi bohužel před půl rokem odešla, postaral, snad dobře postaral.

Z nemocnice maminku posílali do LDNky, na to jsem prostě neměl srdce, maminka by tam psychicky velice strádala a neměla by tam své domací prostředí, jídlo, které jsem uvařil, prostě pocit, že je doma.

Když byla maminka nucena být v nemocnici, špatně to snášela, hlavně psychicky. Bohužel ani péče od ošetřovatelek v nemocnici byla špatná, chápu, že toho mají moc, ale nadávat mamince, že už se zase posr a další řeči, to je hnusné. Maminka byla při smyslech, takže všemu rozumněla a bohužel si uvědomovala, jak špatně na tom zdravotně je. Kdyby mi maminka neumřela, staral by se dál a dělal bych to rád. Ti kteří nemají s touto péčí žádné zkušenosti, tak většinou říkají, že se ten kdo pečuje má, nemusí chodit do práce, doma jen leží a občas nemocnému podá prášky- ta naivita.

Je dobře, že jste dokázal vaší mamince zachoval doma. Všichni staříčkové vždy lépe snášejí doma, než v nemocnici či LDN. I péče doma je vždy lepší. Protože je velký rozdíl jestli je jeden člověk na jednoho staříčka a nebo jeden na několik......

Příspěvek se mi líbil, tak by to mělo ve skutečnosti vypadat, ale ta skutečnost často vypadá jinak a někdy přímo otřesně. Většinou v hrají roli peníze za které se služby poskytuji. Pokud se týče těch bejbližších, také je to někdy sporné, zvláště, když spolu netáhnou.

Je zajímavé, že na průkazy ZTP a různé příspěvky bez problémů dosáhnou zdraví romové, ale bílí důchodci, které zmrzačili felčaři v nemocnicích, mají prostě smůlu, protože se nevejdou do jakýchsi idiotských tabulek rasistů z úřadů práce.

Přesně tak, paní autorko. Maminka bere příspěvek na osobu blízkou, tatínka 12 tisíc Kč měsíčně. Jak se změnil zákon, nyní je příjemcem příspěvku devadesátiletý tatínek, Který, už vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, o něm těžko rozhodne. Naštěstí je tu maminčin i tatínkům důchod, z kterého se hradí běžné potřeby, od potravin po zdravotní pomůcky. Rodiče tedy mají tři příjmy a maminka (80 let), sysluje příspěvky už pět let v šuplíku s tím, že kdyby bylo třeba dát dědu do zařízení lepšího než LDN. Ale o to tady nejde. Brácha i já jsme stále ještě v pracovním procesu, důchod nás čeká za nějaký rok, nemůžeme rodičům denně pomáhat, navíc bydlím ve městě 80 km. vzdáleném. Maminka v záchvatu nesouhlasu s pečovatelkou, která tatínka neumyla, jak by podle maminčina názoru měla, odřekla pečovatelskou službu. Sama je na francouzských holí a tatínkovu hygienu fyzicky nezvládá. Já nevím jak z toho ven.

Jedině vyzkoušet zajít do organizace, která zajišťuje pečovatelky a požádat o jinou a s tou zajít za maminkou si popovídat. I pečovatelka je jen člověk a tedy každá jiná. Znám klientku, u které se vystřídalo více pečovatelek, než se ustálily 4, se kterými to klape.

Příspěvek z oné "druhé strany":

Víte, vážení, my staří máme ještě jeden problém a já o něm mluvil už s mnoha mými vrstevníky. Naše děti se k nám také často vůbec nehlásí. Ano, žijí svým životem a my jim to přejeme, ale ony se také neukáží celý rok, nezatelefonují, ani nepošlou SMS, a to i o svátcích či narozeninách.

Nevím, čím to je, ale věřte nám, hodně to bolí. Víme, že jsme bývali nepříjemní, ono vychovat děti je složité a náročné a my dělali chyby. Ale nezasloužíme si být ve stáří naprosto samotní...

ono se to netýká, pane Jelínku, jen "starých" rodičů... někdy se to děje i těm o léta mladším. A jsem si jista, že bolest je to stejná... :( Pokud jste sám, pak Vám vyjadřuji svou lítost a přeji, aby se vše změnilo v lepší...

Pravdivě napsáno. Ještě bych dodala, že takový staříček dokáže rozhodit rodinné vztahy...

To je také jeden z velkých problémů, protože starat o starouška je náročné a místo příjemných večerů  pak nastává - Jsem utahaná/ý, dejte mi všichni pokoj.....